Měststké turistické okruhy

 

 

Modrý turistický okruh – památky města

Vás provede ulicí Rybniční, kde pod č. 1 naleznete evangelický kostel Vzkříšení, kostel po předchozí domluvě je možnost otevřít k nahlédnutí, rizikový stav památky nedovoluje více, doporučujeme procházku původním arboretem ke kostelu přiléhajícím, což je zároveň možnost prohlédnout si kostel z jiných úhlů.

Z ul. Rybniční odbočit do bývalé pivovarské uličky a cestou tou se pozastavit u  základů zbořeného evangelického kostela, č. 2, jenž byl jednou ze záminek počátku třicetileté války. Základy byly nalezeny ve dvacátých letech minulého století místním Okrašlovacím spolkem a od 60. let minulého století jsou na seznamu kulturních památek.

Kolem památného stromu Javoru, dřívější Pivovarskou uličkou dnes prolukou mezi domy, kde na prostranství po pravé straně stávala původní radnice č. p. 1 (zbořena 1965) dojdete na Tržní náměstí, jehož dominantou bezpochyby je kostel sv. Barbory č. 3  původně raně gotický 1228 založen, po zničení přehnanými husitskými válkami renesančně přestavěn, za třicetileté války 1632 vypálen ustupujícími Sasy, obnoven 1637 a později v 19. st. pseudogoticky upraven. Od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na Tržním náměstí najdeme řadu barokních artefaktů, nad kostelem za věží kašnu, dále pak po levé straně náměstí ve výklenku rohového domu sochu sv. Jana Křtitele, výše a opět v v rohu domu č. p. 22 sousoší sv. Jáchyma, sv. Anny a Panny Marie, uprostřed zeleně v horní části náměstí mezi kaštany sochu sv. Josefa a na spodní straně náměstí na domě č. p. 11 sochu sv. Valentina.

U „hasičárny“ na Duchcovské ulici se nachází přestěhována socha sv. Floriána, půjdete li dále po hlavní ulici, minete poštu a naproti ní si zajisté všimnete oranžové budovy radnice, postavena 1904 ve stylu německé renesance a později, pravděpodobně z části vyhořela, byla přestavěna do dnešní podoby. Jistě vás potěší, že na původním předměstí (Tržní náměstí = město – měšťané, Mírové náměstí = předměstí) tedy dnešním Mírovém náměstí, zbyla alespoň jedna budova stále nabízející pohostinskou činnost, je to restaurace Koruna dříve též Královská koruna, má krásnou stinnou terasu pod kaštany a nabízí uhasit žízeň a vstřebat zážitky. Hned za rohem v ulici Krátké si můžete od úterý do pátku pořídit specialitu, hrobské domácí uzeniny. Ve stejné ulici o kousek dál naleznete krucifix. A v úzké ulici spojovací Krátkou a Rybniční další památný strom, tentokráte dub.

 

Zelený turistický okruh – významná a turisticky zajímavá místa města

Můžete začít na tržním náměstí a vydat se přes Horní ulici, projít pod viaduktem Moldavské horské dráhy č. 6, dále pak kolem tenisového kurtu a kapličky pod Královskou výšinou, na jejímž vrchu stávala vyhlídková restaurace, osmiboká budova s jehlancovou střechou, dominantní součást „střeleckého domu“ Hrobských ostrostřelců a to ještě v šedesátých letech minulého století kdy byla zbourána.

Horní ulicí dále projdete okolo vlakového nádraží Moldavské horské dráhy, která svého času bývala velmi vytížená, dnes spadá mezi Technické památky a je zapsaná na seznamu Národního památkového ústavu a to nejen železniční stanice, skladiště a výtopna ale i vlastní trať.  Úsek Hrob – Moldava v Krušných horách otevřen roku 1884, tedy až sedm let po dokončení úseku Most – Hrob. Trať vybudovala Pražsko – duchcovská dráha a hlavní důvod byl přeprava uhlí z Duchcova a Mostu na odbytiště Freiberg a Chemnitz.

Další technickou zajímavostí, tunelem pod tratí, sejdeme níže do Husovy ulice, kterou vzápětí začneme stoupat do vrchu, přejdeme kamenný železniční most, cestou míjíme koňské výběhy a Šibeniční vrch dnes znám jako Husova Výšina. Město mělo kromě své jurisdikce i hrdelní právo a roku 1751 zde byla vykonána poslední exekuce mečem. Roku 1925 místo koupil Sokol a na vrcholu postavil turistickou chatu, která zůstala již jen na dobových fotografiích a v paměti těch nejstarších. Ještě výše po cestě mají zázemí trempové. Pokud budete potřebovat, můžete je využít i vy, chovejte se tu jako doma, tzn., uveďte vše do původního stavu.

A vrátíme li se zpět, k trati, tak podél ní můžeme dojít k Velkému hrobskému viaduktu č. 7,  v Hrob – Mlýny, byl v letech 1883 – 1884 postaven největší železniční most na trati Most – Moldava. Na štíhlých ocelových pilířích, vysokých přes 30 metrů, byla položena fenomenální práce ocelářů a nýtařů z pražské Rustonovy strojírny. Jedná se o 130 metrů dlouhou příhradovou konstrukci, která slouží dodnes.

Nad viaduktem po silnici směrem na Mikulov, stával Bonex n.p.od roku 1916 vedla, do textilní továrny důležitá vlaková vlečka, napojena na hlavní vlakovou trať.  Od roku 1886 přádelna lnu pana Mitscherlicha, od roku 1863 bratři Tschinkelovi a jejich sklárna na výrobu lahví a ještě před tím tavírna stříbrných rud. Tedy pozdější budovy dvou propojených přádelen o celkové kapacitě 28 000 vřeten hnaných parním  strojem, o výkonu 1 000 koňských sil a o celkové délce téměř 140 metrů, nesené ocelovou nýtovanou konstrukcí, byly srovnány se zemí! Fabrika, její unikátní budovy a prostory nepřežily devadesátá léta. Z původní přádelny zde můžete najít jen charakteristickou „sprinklerovou“ věž, ve které byly umístěny nádrže na požární vodu.

Na místě Bonexu se doporučuji obrátit na podpatku, zamáčknout slzu nad dalším nenávratně zmizelým objektem a vydat se k průmyslovému objektu, který stojí a funguje. Jedná se o dnešní Triangl  s.r.o., 1. Hrobská strojírna č. 8, původně slévárna, podnik na zpracování obecných kovů firmy „Jung  and  Linde“. Krásný areál, původní haly, škoda jen, že prozatím nejsou možné prohlídky pro veřejnost.

Poté zariskujte a vydejte se kousek po silnici směrem na Střelnou, silnice protíná lužní les, avšak těsně před tím, než vstoupíte do jeho stínu, si po pravé straně všimněte původní stavby 1. parního mlýnu. O pár kroků dál na vás zpoza lesa „vyskočí“ Žába. Skalní útvar, který náleží k původnímu lomu na křemenec, využívaný ve sklářství. Původní lomy, které zde naleznete hned dva vedle sebe, jsou již přírodou pohlceny a obroušeny. V lese narazíte na Hynkův kopec 353 m. n. m. a původní Hynkův mlýn, pozemky, přes které půjdete, jsou v osobním vlastnictví potomků Hynků.

Z lesa vyjdete na cestu, která vás provede kolem Keramo plus a.s. č. 9, továrna na sklářské pánve, založená v roce 1890 Josefem Fastnerem. Vodní síla potoků a později relativně snadná dostupnost hnědého uhlí umožnily v Hrobu rozmach mlýnů, pil, stoup na drcení rud a později i provozování fabrik. Z ještě nejmenovaných fabrik, které neustály tlak času a nenávratně zmizely, by bylo vhodné zmínit, křižanovskou kartonážku patřící duchcovskému tiskaři C. Weigendovi (zbořena po roce 1945), stejný osud potkal později verneřickou sklárnu pana Franze Welze založenou roku 1850 jejíž sklo dosahovalo světového ohlasu,  v neposlední řadě pak továrnu na hliněné a šamotové zboží „Thonwerke and Ziegele, Grundmühlen b. Klostergrab L and L“ založenou hrobským občanem panem Šimonem Lauferem. Produkty jeho práce a jeho zaměstnanců, tedy charakteristické obklady vyráběné speciální technologií, naleznete na dvou domech na náměstí Mírovém a Tržním.

Odbočíte li se zelenou směrem zpět k městu, můžete se občerstvit v Sokolovně a nakouknout do kapličky, která stojí hned naproti, je nově (2016) zrekonstruována a vysvěcena. Zasvěcena je sv. Prokopovi.

Kopírujete li okruh zelené, odbočte do uličky za Sokolovnu, v ní po pravé straně na zahradě rodinného domu č. p. 127 nachází se barokní socha sv. Bernarda. Kousek níže u potoka Bouřlivce pak vytvářejí stinné místo památný jasan a dub.

Pokud byste se chtěli nechat pohltit přírodou a odbočit z námi navržené trasy, doporučuji, pokračujte dále po toku potoka Bouřlivce. Cestou u vodní kaskády můžete natrefit např. na Skorce vodního, který je zajímavý tím, že chodí po dně potoků a živí se vodním hmyzem… Po nějakém čase zmizí regulované koryto potoka a objeví se jeho meandry a krásné lužní lesy. Více méně nerušeni civilizací takto můžete dojít a obzvláště v létě se pozastavit u zrekultivovaných lomů, které dnes představuje jediné přírodní koupání pro Teplice a okolí, jsou to větší a se zázemím vodní plocha Barbora a menší a bez zázemí Otakar.

Pokud se však rozhodnete pro  zelenou (trasu) a odpoutáte se od potoka Bouřlivce, stejně zůstanete v zajetí lužních lesů, přírody která pohltila bývalý lom, na jeho základny, pilíře po původní lanovce atd. narazíte při odklonu od Bouřlivce, mezi cestou a potokem Domoslavickým. Dalšími kroky budete míjet pinky, propady půdy po původní podpovrchové důlní činnosti. Některé z nich jsou zaplněné vodou a vytvářejí krásné scenérie, většina z nich bohužel i komunálním odpadem domácností. Stejně tak jako celá zóna za hřbitovem, tak i rybníček zvaný „Domeček/baráček“ a lesík naproti kontejnerovému stání jsou zahlceny odpadem. Celému tomuto místu dobrovolníci vrací úklidy původní přírodní ráz. Například lesík je již částečně prořezán a vyčištěn, čerstvě osazen ptačími budkami a „nabídnut ptactvu“ ke hnízdění.  Idea „Ptačího parku“ s vhodně instalovanými lavičkami, důstojná klidová zóna města, vzhledem k sousedícímu hřbitovu a kraje města, je ideální budoucností místa a jako první vlašťovka v proměně bezútěšných míst města a jeho okolí.

A vracíme se zpět na silnici, a pokud máte již vyprahlo, což bych se tedy vůbec nedivila, text píši ve 30°C a představuji si vás pochodovat v žáru poledního slunce, pak vám mohu doporučit zelený okruh zakončit občerstvením v Besedě, kde vám rádi a velmi dobře uvaří, ale bohužel, z kapacitních důvodů, jen od pondělí do pátku.

A pokud se do výchozího bodu, vrátíte zpět na tržní náměstí Komenského ulicí, nebudete jistě překvapeni, že v ulici tohoto jména naleznete zázemí školáků a učitelů, budovu 2. stupně ZŠ (otevřena 1870 a postavena z důvodu zvyšujícího se počtu žactva v té době), na rohu ulice pak družinu školy – dříve dívčí škola (1899)  a straně druhé pak nové Informační + volnočasové a spolkové centrum města Hrob.

… a v dalším pokračování trasa do Křižanova i s popisem, dokreslíme do mapy a doplníme zajímavé informace…

 

Napsat komentář